Křeček zlatý (syrský)

Historie aneb jak se křeček zlatý stal domácím mazlíčkem

Poprvé popsal křečka zlatého (lat. Mesoscricetus auratus) v roce 1839 britský zoolog George Waterhouse, který našel lebku křečka zlatého, jež byla následně umístěna do Britského muzea. Prvního živého křečka se podařilo odchytit židovskému zoologovi, profesorovi Aharoniovi v blízkosti Aleppa v Sýrii. V hluboké noře našel matku s 12 mláďaty, ze kterých ale přežily jen tři nebo čtyři křečci.
Během jednoho roku se rozmnožili na přibližně 300 jedinců. V podstatě skoro všichni křečci zlatí chovaní v zajetí jsou potomky těchto prvních objevených křeččích mláďat.

Do USA se křeček zlatý dostal z Anglie v roce 1938. Tady se pak křeček díky reklamě stal ideálním laboratorním zvířetem a chovu křečků se začalo věnovat velké množství firem. Později se ukázalo, že na vědecké účely je mnohem vhodnější využití morčete, ale díky svojí čistotnosti, klidné povaze a nenáročnému chovu se stal vyhledávaným domácím mazlíčkem.

Vzhled a chování křečka zlatého

Křeček zlatý dorůstá velikosti až 18 cm. Váha tohoto druhu křečka se pohybuje mezi 85 až 180 g. Jedná se tak o nejtěžší druh křečka ze všech. Dožívá se 2 až 3 let, což je délka života většiny křečků.

U tohoto hlodavce se setkáváme nejen s mnoha barevnými variantami, ale i typy srsti. Barva srsti křečka zlatého může být kromě jeho původní zlaté barvy, která se postupně vytrácí, také skořicová, rezavá, šedá, krémová, bílá anebo černá.
Kromě různé barvy srsti se křečci zlatí odlišují také typem srsti. Tu můžou mít tito hlodavci krátkou, dlouhou, dlouhou
vlnitou nebo krátkou saténovou. Dokonce je možné koupit i bezsrstý poddruh křečka zlatého, který je velmi oblíbenou variantou pro lidi trpící alergií na srst, kteří nemají mnoho možností, jak se věnovat chovu domácího mazlíčka.

Zajímavostí tohoto domácího mazlíčka je, že má samotářskou povahu a ve většině případů se nesnese s dalším křečkem. Může mu ublížit nebo ho dokonce zabít. Pouze ve výjimečných případech se může stát, že se snese s jiným křečkem (například matka s dcerou nebo dvě sestry, které spolu vyrůstaly od malička). Mazlíček, který je chovaný společně s dalším křečkem zlatým, je vystaven neustálému stresu a tím se zkracuje také délka jeho života. Při pokusu o množení křečků je vhodné, aby byla samička připuštěna k samci a ne naopak. Je to proto, aby se samička cítila podřadně a poněkud nejistě, aby nehrozilo, že samce poraní.

Křeček zlatý je aktivní především v noci, protože v jeho přirozeném prostředí je to čas, kdy hledá potravu. Během jedné noci je křeček zlatý schopen urazit až deset kilometrů. Křeček si nalezenou potravu ukládá do lícních vaků.
Pokud jsou křečci chování v místnosti, kde je teplota nižší než 8°C, upadá tento mazlíček do stavu podobnému zimnímu spánku, přestože o skutečnou hibernaci se v tomto případě nejedná.